II.světová válka a osvobození Letonic

V letošním roce vzpomeneme 65.let od spojeneckého vítězství  ve II. světové válce a osvobození celého kontinentu  a ČR od nacistické tyranie. Mimo oslav tato událost přinesla také mnoho polemik historiků a politiků  o průběhu okupace, domácím a zahraničním odboji, vedení osvobozovacích bojů, diplomatických jednáních a poválečném uspořádání. V některých případech tyto polemiky vedly k účelovému snižování vojenských zásluh hlavních  účastníků osvobozovacích bojů na porážce  fašismu.

Přímých pamětníků  života naší obce v  protektorátu  a osvobození Letonic  je asi dvacetina  našich občanů. Následující článek je kompilátem všech dostupných písemností zachycujících toto období rozšířený o pár informací sdělených žijícími spoluobčany.

Jednou z přímých předzvěstí  válečných událostí v obci bylo povolání několika mužů k nastoupení vojenské služby v rámci květnové mobilizace. Dne 21.5. 1938 byli k okamžitému  „narukování“ vyzváni 4 muži (dva v den svojí svatby - St.Lefner a Fr. Skokan), další později. Další všeobecná mobilizace  všech  záložníků do 40 let  proběhla 23.září. Průběh byl bezproblémový, rovněž byli odevzdáni evidenční koně v plném počtu. Obec po tomto žila ve stálém napětí, zvláště po Mnichovském rozhodnutí a odstoupení prezidenta Dr. Beneše. Po částečném uvolnění napětí se do konce prosince ve zdraví  vrátili všichni povolanci.          

Všeobecná skleslost nastala v důsledku dalšího vývoje událostí, zvláště po obsazení Čech  a Moravy  německou soldateskou. Přímý dopad tohoto obec nepoznala, ale brzy se začaly přistěhovávat násilně vystěhované rodiny z Těšínska a Slovenska, celkem šest rodin bylo nuceno vyhledat nový domov z důvodu krutého zacházení ze strany vyhostitelů. V obci se dva občané přihlásili k německému občanství. Po uzavření vysokých škol 17.11.1939 byl do Německa odvlečen  letonický občan Jan Rotrekl, který se vrátil až v roce 1942.  Obětí nacistické zlovůle se stal další  rodák Josef Rotrekl, řídící učitel v Lačnově. Za svoji odbojovou činnost byl 29 . října 1941 popraven v Kaunicových kolejích v Brně.

Pronásledování českého lidu pokračovalo a k zostření došlo zvláště po atentátu na říšského protektora Heydricha  v r. 42. V rámci opatření k zadržení atentátníků nebo jejich vydání byla i v Letonicích provedena odvetná akce.  Všechny domy, místnosti a někdy i skříně byly prohledány, každý se musel na požádání legitimovat a běda tomu, kdo by se vzepřel.

Němci nebyli rozezleni jen ve městech, ale teď chodili po vesnicích a hledali atentátníky.Stalo se nám, že jsme vezli ani ne dvouletou dceru v kočárku. Na prázdné silnici nás zastavili dva vojáci, museli jsme dítě vytáhnout z kočárku, oni všechno prohledali a vyházeli. (zážitek z Letonic)

V listopadu 1942 byl zatčen další občan  František Dvořák, úředník Občanské záložny v Olomouci. Po trýznivém vyšetřování byl v roce 44 převezen do koncentarčního tábora Breslau, odkud se po osvobození značně vysílen vrátil. Několikrát vyšetřován gestapem byl rovněž Vladislav Hanák č.p. 100 , úředník Hasičské pojišťovny v Brně. Tento byl švagrem Fr. Dvořáka a bratrancem popraveného Jos. Rotrekla.

Místní rodák František Hála z č.p. 20 se jako důstojník Čs. armády nesmířil se zabráním  republiky a vznikem  Protektorátu Čechy a Morava. Vstoupil do  organizace Obrana národa  a po vyzrazení odešel do zahraničí, kde pokračoval v odbojové činnosti. Působil ve Francii a Anglii, kde dosáhl hodnosti plukovníka gen. štábu. Po odchodu do zahraničí byl hledán gestapem rovněž ve svém  rodišti.Dne 11.dubna 42 byly pro potřeby válečného průmyslu zrekvírovány dva zvony z  věže místního kostela.Po dobu války vykonával funkci starosty obecní samosprávy  Stanislav Rotrekl - rolník, č.p. 74 , náměstkem starosty byl  Antonín Hanák, č.p. 100.   

V roce 1941 byli do obce přikázáni další vystěhovalci ze Lhoty, z Dědic, Rychtářova a Malcuburku, celkem 11 rodin. Dále po přistěhování Vládního vojska do Bučovic bylo v obci ubytováno 6 poddůstojníků. Počet obyvatel přesáhl 1500 lidí. Hospodářské poměry v obci se změnily v důsledku vázaného hospodářství a brzy se objevily nedostatky různých životních potřeb. Zemědělské produkty byly zatíženy předepsanými dodávkami, následovaly rekvizice a hospodářské prohlídky s vojenským doprovodem. V době nedostatku se snažily hospodáři a hospodyně uchránit zvláště potraviny. Při některých  kontrolách bylo objeveno černé sele, černá porážka, zatajené obilí apod. Většinou se to obešlo bez následků, ale jeden hospodář byl potrestán 3 měsíci pracovního tábora a jedna hospodyně pobyla pět dnů ve vyšetřovací vazbě. Rovněž se rozmáhal černý trh.

Mimo to chodily často hospodářské kontroly.Jednou tato přišla na to, že starší prase jest nahrazeno seletem. Po delší domluvě se hospodyně přiznala, že starší prase zabila a nahradila seletem . Prý tak učinila, aby děti měly co jíst. Přijela pro ni kriminální policie ,byla týden v Brně. (ze vzpomínek pamětníka)

Po zavedení pracovní povinnosti bylo mnoho našich občanů zavlečeno do Německa, kde byly pracovně nasazeni do různých zbrojařských podniků. Po zpřísnění  byly z nařízení okupantských úřadů přidělovány k výkonu zemědělských prací na zbytkových statcích  rovněž ženy - matky. Rodinné poměry chudých dělnických rodin se mnohde zhoršily do té míry, že trpěly nedostatkem a podvýživou.  Od r. 43 se začalo v myslích obyvatel pomalu “ blýskat na lepší časy“. Již se objevovala bojová letadla (bombardování u bučovské školy,souboj německých a ruských letounů). Byl zaznamenán výskyt neznámých cizích lidí, skrývajících se před veřejností - zběhů, hledajících cestu k partyzánům. Rok 44 přiblížil frontu opět blíž. Němci nechali obec uzavřít z obou stran barikádou ze silných borových klad, a to před čís. 52 a 62 od Dražovic a čís.168 a 202 od Bučovic. Mimo to byla připravena na návrších těchto výjezdů kulometná hnízda. Věškerou práci museli vykonat naši občané za dozoru německého vojska.

Vyučování v tomto školním roce utrpělo veliké škody.Na konci minulého školního roku byly veliké nálety anglo-amerických vojsk na různá města střední Evropy.Na škole se vyučovalo,ježto nebylo slyšet výstrah , které dávaly tovární sirény v Bučovicích. V srpnu 44 bylo poprvé letecky napadeno Brno . Americké stíhačky pronásledovaly Němce až k nám  a také nad naší vesnicí padly první kulometné rány v této válce.Jiná americká letadla shodila téhož dne 12 bomb do polí směrem na Bučovsko. Toto bylo výstražným znamením. Proto v novém školním roce bylo dbáno bedlivěji výstrah  a žáci pouštěni domů.Pouštěním žáků domů vyučování bylo rušeno a žáci více dávali pozor aby slyšeli znamení sirén jako svého učitele.   (ze školní kroniky)

Tato opatření včetně náletů amerických a ruských letounů dávala tušit blížící se frontu. Mnoho občanů proto začalo budovat kryty v zahradách  a  v polích. Několik jich vzniklo za Matyášovou zahradou  při cestě do Němčan, ve zmoli za “ Špicible“ a v Bartoňově zmoli. Již v poslední dny roku 44 byly stálé nálety a bylo slyšet vzdálenou kanonádu dělostřelby.

Jednoho listopadového dne ve Slatině letadla, říkali jim kotlaři,napadla stojící lokomotivu a poškodila koleje. Vlaky jedoucí do Brna musely končit ve Šlapanicích.Cestující do Bučovic museli jít do 10 km vzdálených Šlapanic a tam nastoupit do vlaku, který se vracel zpět odkud přijel.Po opravě vlaky dlouho nejezdily, trať byla poškozena znovu.Proto bylo přistoupeno na jiné řešení. Vlak do Brna končil v Křenovicích. Tam jsou nádraží dvě.Když nastala taková situace , že trať z Křenovic do Brna byla neprůjezdná, cestující vystoupili na dolním nádraží, přešli asi 2 km na horní nádraží  a přijeli do Brna. Bylo to obtížné, ale dalo se alespoň dorazit do práce.   (vzpomínka pamětníka z Letonic)

Do roku 1945 obyvatelstvo vešlo s částečným optimismem brzkého konce války. Počátkem dubna začaly procházet obcí různé formace německého vojska, některé se v obci zdržely. Důstojníci byli ubytovaní v lepších  domech a budovách, mužstvo po ostatních domech, stájích a stodolách. V Lidovém domě měli depo a provizorní nemocnici, na faře kancelář. Pokud potřebovali potraviny nebo jiný materiál, nemilosrdně jej rekvírovali.Motorová vozidla měli ukryta ve zmole za čís. 111 a v Cihelni.

Němci, kteří k nám přišli 8.dubna večer byli většinou Rakušané od Vídně a dle jejich zpráv přišli od Kyjova. Byli po tom pochodě značně zbědovaní. Mnozí z nich byli teprve 3 týdny u vojska a bylo vidět, že by se nechali nejraději zajat, kdyby proti nim stáli Angličané nebo Američané. Rusů se však báli. S Rakušany byly v dolní části obce ubytováni  Maďaři.Byli ubozí. Od Němců nedostávali téměř ničeho a proto kradli. Němci proti nim však na stížnosti občanů zakročovali. Dne 18.dubna v noci odzbrojili neznámí partyzáni 4 maďarské důstojníky Pod kaplí a od té doby byly stráže zesíleny a po 9 hodině večerní nesměl nikdo na ulici.  (ze vzpomínek)

Četnost náletů se stále zvyšovala  a dělostřelba byla stále zřetelnější. Ruská armáda se blížila k Brnu. Dne 26.dubna večer přijelo do obce 150 německých vojáků - jezdců. Následující den vyžádaly od obce uspořádání  vepřových hodů,  včetně obsluhy mladých děvčat  v místní škole. Hostina  se však neuskutečnila, neboť německý průzkum přinesl zprávu, že Rusové jsou na postupu. Po tomto Němci v chvatu opustili dědinu směrem přes Padělky ke Kojátkám. Po tomto byla obec ostřelována lehkým dělostřelectvem  s výsledkem několika granátových zásahů. Bylo poškozeno několik střech , ztráty na zdraví a životě nebyly.  V 16.45 hod se objevil první předvoj Rudé armády, který od Němčan směrem přes hájek vtrhl do obce. (Na Větrníkách však byly ruské tanky již v 16,00 hod). V čele předvoje přišel do obce 16-ti letý jinoch, plný odvahy a statečnosti. Co však budilo nedůvěru osvoboditelů, že jim nikdo z reprezentantů obce nevyšel vstříc.Až druhý den byla v ulici v Kopaninách postavena uvítací brána  z podnětu tamních obyvatel, ale první dojem tím setřen nebyl.

Obyvatelé reagovali na událost osvobození rozpačitě, jedni byli nadšení, jiní zůstali bez zájmu. První oddíly po malém občerstvení pokračovaly v pronásledování germánů směrem na Kojátky. V této době Marie Jandlová přecházela potok před krytem v Bartoňové zmoli, kde byli ukryti její vnuci. Byla zasažena smrtící střelou . Příliv Rusů pokračoval a večer bylo v obci plno vojska všeho druhu, pěchota, vozatajstvo, automobilové kolony, obrněné vozy atd.Dne 28.dubna byli na území katastru zastřeleni čtyři Vlasovci zadržení právě v krytě, kde pí. Jandlová měla své vnuky.

Již od poloviny dubna bylo slyšet dělostřeleckou palbu, která se pomalu blíží a 27.dubna v 16.45 hod dostavily se první hlídky Rudé  armády od Němčan. Od rána byly Letonice ostřelovány, naši seděli ve sklepě.V blízkosti spadlo několik dělostřeleckých granátů, byla zasažena sousedka  a domek naproti. O kousek dál padly dva granáty do země, avšak bez větších škod. Po zásahu střechy lítaly střepy tašek  a byly i značně zabodnuty do okenních rámů a přece ani sklo rozbito nebylo. A tak jsme osvobození Letonic prožili dost dobře. Domácí opustili sklep, hned se nastěhovali důstojníci r.a. První byl kapitán, dobrý člověk,druhý byl major a třetí opět major  i se ženou, čtvrtý byl opět kapitán, mladý člověk a pátý opět kapitán zásobovací kolony. Toto byl člověk odporně špinavý a věčně opitý.(ze vzpomínek na osvobození)

Osvobození obce se neobešlo beze ztrát. Na našem území padli dva vojáci Rudé armády, kteří jsou společně s důstojníkem padlým  na území Málkovic pohřbeni  na našem hřbitově. V následující dny docházelo k výměně vojska, některé jednotky odcházely, jiné naopak přicházely. V Lidovém domě bylo zřízeno zásobovací skladiště. Styk s vojáky byl většinou přátelský. Ale přesto došlo k několika incidentům. Hned  první noc došlo k násilnému vniknutí do jednoho domu v Kopaninách a  k  násilnostem na majitelce, v jiném domě byla spáchána krádež oděvních částí. Tomuto byla učiněna přítrž po stížnosti u místního velitele.

Nedá se popsat, jaký jásot nastal při objevení se prvních Rusů v dědině.Vždyť jsme je čekali tak dlouho. Lidé jim nosili, co měli. Oni však nemeškali a obsazovali vesnici a pak postupovali dle vojenských pravidel. Chvíli byla vesnice plná vojska, které ji jen procházelo.  Směrem k Marefím a Bučovicím  se ještě bojovalo. Po obsazení vesnice Rusi,stříleli Němci z Bučovic na naši obec .a způsobili škody. Z občanů padla jediná  Marie Jandlová, která běžela na pole do krytu pro domácí, ač byla ruským vojákem varována.  Byla střelena kulometem do prsou  a na místě skonala. Dva  Rusi padlí na katastru naší obce společně s třetím, padlým na Málkovsku, odpočívají na našem hřbitově.

Dne 8.května 1945 byla podepsána kapitulace a německá armáda se vzdala. 9.května konala se u nás oslava ukončení války. U pomníku padlých na návsi měl proslov předseda MNV Alois Hanák. Se slzami v očích lid zpíval národní hymny.    

(ze vzpomínek říď. učitele Jana Májka)

zpracoval: Ing. Jiří Skokan