Jako němý svědek nejsmutnější události počátku minulého století a připomínka počátku novodobých dějin našeho státu stojí již 92 let na naší návsi Památník obětí I.světové války. Naši předkové jej vybudovali k uctění památky občanů Letonic, padlých na bojištích světové války a jako věčnou připomínku vzniku prvního státu - při příležitosti vyhlášení Republiky československé. Vzhledem k tomu, že ve víru moderního života se tyto události pro mnohé z nás stávají všední historií, chtěl bych je připomenout z hlediska vojenského, dějepisného a místopisného.
První světová válka byla vyhlášena Rakouskem 28.7.1914 Srbsku po předchozím atentátu na následníka trůnu arcivévodu Františka Ferdinanda v Sarajevu. Válečné operace začaly později, po všeobecné mobilizaci. V této válce došlo k přehodnocení dosud užívané vojenské taktiky a způsobů vedení boje, pozemní operace vyžívaly poprvé ve velké míře zákopových opevnění, pro válečné účely bylo v dosud nevídané míře využito výsledků všech vědních oborů a výzkumu. Poprvé bylo použito bojových otravných látek, rozvíjelo se válečné letectvo, nasazeny byly tanky a ponorky.
Válka přinesla smrt, bídu a strádání milionům lidí na celém světě. Do válečných konfliktů bylo postupně zataženo aktivně cca 40 států, dalších 20 pasivně a na bojištích našlo smrt cca 13 milionů lidí, další byli zmrzačeni a postupně umírali na následky válečných útrap. Katastrofálních rozměrů dosáhl rovněž hospodářský rozvrat, který se projevil rapidním poklesem zemědělské a průmyslové výroby.
Tato smutná etapa byla ukončena dne 11.11.1918 v 11 hodin podpisem příměří v Compiegneském lese ve Francii. Tento den byl v celé Evropě vyhlášen jako Den "Velké války", později byl slaven rovněž jako Den veteránů a v mnoha státech je dodnes dnem pracovního klidu. Datum a čas podepsání příměří byl vytesán do památníku Velké války v Londýně a královna-matka každoročně 11.11. v 11. hodin k tomuto památníku klade věnce k uctění památky obětí válek. Po dlouhé době se letos o Dni veteránů a konci I.sv. války zmínil ve svém projevu na Žižkově ministr obrany Tvrdík.
A nyní jak se zmíněné události dotkly života naší obce:
Po vyhlášení všeobecné mobilizace dne 2.8.1914 (Mým národům) ústy tehdejšího prvního radního ("vojna je tady") došlo k nervovému šoku a následnému úmrtí manželky obecního sluhy. Oznámení o mobilizaci bylo vyhlášeno "bubnem" o 3 hodině ranní. Do 48 hod nastoupilo k plnění vojenských povinností 70 mužů (záložní mužstvo I.výzvy od 21 do 36 let), v září bylo povoláno mužstvo II.výzvy (od 36 do 42 let) a v červenci následujícího roku muži až do 50 roků.
Celkem bylo k vojenské službě válečné povoláno 224 mužů. Následky z toho vzniklé byly pro občanstvo velmi zlé, zvláště pro stav zemědělský. Z hospodářství byly odváděni k válečným účelům rovněž přípřežní koně a vozy, později byl rekvírován hovězí dobytek. Mnoho selských rodin zůstalo bez potahů a bez hospodářů. Udržení chodu hospodářství zůstalo mnohdy na ženách, starcích a nedospělých dětech. Státem předepsané odvody a příděly potravin nestačily pro těžce pracující lid a v mnohých rodinách si užili hladu a strádání. Majetnější obyvatelé obce byly různými způsoby nuceni přistupovat na uzavírání "válečných půjček", což byl další způsob odebírání majetku. Kronikář zaznamenal stížnosti občanů na nevybíravé způsoby vymáhání půjček ze strany tehdejších radních. Pod nátlakem byly rovněž zrekvírovány dva mosazné zvony - 242 kg těžký Poledník a 16 kg těžký umíráček a jeden zvonek ze školy. Válečné útrapy snášeli obyvatelé obce s trpným klidem, vzájemně si vypomáhali při sklizni úrody, nevraživost politických stran utuchla a byla vyvíjena charitativní činnost ve prospěch vdov a sirotků, raněných vojínů.
Zároveň se vyskytovaly i mnohé negativní jevy, vlivem neúměrné drahoty docházelo ke krádežím drobných hosp. zvířat, úrody na polích, kšeftováním a shromaždováním nedostatkových surovin a zboží (sůl, petrolej, cukr atd.). Našli se i "rakousko-uherští špiclové a donašeči" a vidina nedobrovolného odchodu na frontu byla zastrašující. Ke konci války bylo v obci provedeno za účasti vojska několik prohlídek obydlí s cílem nalezení utajených zásob potravin.
Dlouho očekávanou zprávu o ukončení války a o státním převratu přinesli našim předkům do Letonic studující bučovského gymnazia dne 28.října 1918. Tato zvěst byla přijata s velikou radostí. Učitelstvo školy uspořádalo lampiónový průvod obcí a za zpěvů písní "Kde domov můj" a "Hej, Slované" byly vychutnávány první okamžiky svobody v
novém státě. Útrapám však ještě nebyl zcela konec a státní moc prováděla rekvizice ještě do roku 1921. Přesto dochází k rozvoji hospodářských poměrů v obci. Byly vyvlastněny velkostatkářské pozemky v Kopaninách, rozděleny obecní pozemky a v roce 1923 začíná výstavba 33 domků a 13-ti stodol. Po pozemkové reformě a přidělení půdy do vlastnictví dochází k pomalé eliminaci následků války.
Z válečných polí se nevrátilo celkem 36 mužů – občanů Letonic. Jejich jména jsou vytesána na památníku padlých. Mnozí bojovali v rozhodujících bitvách válečného dění a 18 mužů se vrátilo jako legionáři ruských, francouzských a italských bojišť.
Na jaře roku 1919 byla v obci konána slavnost k vyhlášení vzniku republiky a uctění památky padlých. Obecním zastupitelstvem bylo rozhodnuto vysázet "lípy svobody", což se slavnostně uskutečnilo 22. května. Za velké účasti mládeže a dospělých občanů, Sokolů v krojích, Hasičů a Orlů prošel obcí slavnostní průvod v čele s praporem v českých barvách za zpěvu vlasteneckých písní. Na určeném místě na návsi byly slavnostně vsazeny 4 lípky, přinesené z místního hájku. Úvodní řeč přednesl studující gymnázia František Matyáš, další řečník byl učitel Švarný a hlavní slavnostní projev přednesl řídící učitel Julius Šafařík, který v závěru vyzval mládež k ochraně a péči o památné lípy .Čestnou stráž stáli legionáři Ludvík Julínek - účastník bitvy u Zborova, Josef Zobal - hrdina bojů na Piavě a Albert Zouhar - za francouzské legionáře.
V témže roce vyzval starosta obce Antonín Hanák k vytvoření výboru pro stavbu Památníku padlým ve světové válce. Úkolem výboru bylo sbírkami získat prostředky nutné k realizaci záměru. V roce 1923 bylo za finančního přispění obce započato se stavbou památníku. Pomník byl postaven na návsi proti domu č.p. 67 a 132. Nese znak čs. státu a nápis: „Na památku osvobození čs. národa a padlým spoluobčanům (ve světové válce) věnuje obec“. Následuje seznam všech padlých a nezvěstných. Na podstavci byly umístěny čtyři reliéfy. Pomník byl postaven dne 7. září a slavnostně odhalen 9. září 1923 za účasti všech spolků. Členové Sboru dobrovolných hasičů, Tělocvičné jednoty Sokol,Tělocvičné jednoty Orel se zúčastnili korporativně. Za pěkného počasí a dobré nálady velkého množství občanů zahájil slavnost starosta obce Antonín Hanák, slavnostní řeč přednesl pan řídící učitel Skalička z Letošova. Za místní učitelský sbor promluvil řídící učitel p. Julius Šafařík , který zvláště dětem význam pomníku připomněl a jeho ochranu doporučoval. Za Tělocvičnou jednotu Sokol promluvil p. Jaroslav Paseka, za Tělocvičnou jednotu Orel p. Alois Vrána a za občany p. Alois Hanák. Dále účinkoval pěvecký sbor a kapela.
Pozn.: Po II. světové válce byla na pomník osazena pamětní deska k uctění památky letoňského rodáka p. Josefa Rotrekla, popraveného za účast v odboji ve II. světové válce.
Památník obětem I. světové války na návsi v Letonicích
zpracoval: Ing. Jiří Skokan